Historie skautingu 

Za předchůdce skautingu považujeme amerického spisovatele a dobrodruha Ernesta Thompsona Setona (čti „Sítn“). Jeho láska k přírodě jej přivedla v roce 1902 na myšlenku založit ve Spojených státech organizaci Woodcraft Indians (Liga lesní moudrosti). Hnutí  založil na myšlenkách soužití s přírodou, přírodními národy (Indiány).  Seton své myšlenky a poznatky popsal ve dvou knihách: Svitek březové kůry a Kniha lesní moudrosti. Přestože nakonec nedošlo ke splynutí se skautingem, považujeme Woodcraft za hlavní ispiraci skautingu.

U zrodu světového skautingu stál v roce 1907 významný britský generál Robert Baden-Powell (čti „Bádn-Pól“). V červenci roku 1907 uspořádal tábor pro 20 vybraných chlapců, kteří se zde učili různým dovednostem a mravním zásadám. Tábor měl obrovský úspěch, který podnítil Baden-Powella k další práci. O rok později tak vydává rukopis knihy Scauting for Boys, kde srozumitelně poprvé představoval skautský program, který připravoval ryze pro chlapce. Proto byl velmi překvapen, když se v roce 1909 začal setkávat se skupinami dívek, které se k hnutí hlásily. Baden-Powell vedl výchovu chlapců na základě svých vojenských zkušeností z armády, u chlapců pěstoval vlastnosti scoutů (zvěd, pátrač, průzkumník). K jeho nejslavnějším proneseným slovům patří "Be prepared!" Což v překladu znamená "Buď připraven!". Tato slova jsou dodnes heslem skautů na celém světě. Také denní příkaz – požadavek, aby každý skaut vykonal denně alespoň jeden dobrý skutek, byl zaveden jeho zásluhou.

Skauting se posléze rozšířil do jiných zemí světa a dnes je již téměř ve všech státech světa s výjimkou Afghánistánu, Andory, Číny, Severní Koreji, Laosu, Kuby a  Barmy.  Celkem má přes 40 milionů členů a je tedy největší mezinárodní organizací pro děti a mládež. Každé čtyři roky se proto od roku 1920 setkávají tisíce skautů a skautek z celého světa na jednom místě, většinou na jiném kontinentu. Skauti si postaví velké stanové město, aby zde zažili dva týdny plné aktivit a dobrodružství.

Do Čech přivezl myšlenky skautingu profesor tělocviku Antonín Benjamín Svojsík v roce 1911 z Anglie, kam se na tuto nevšední činnost jel podívat. Dobře však chápal, že nemůže jen zkopírovat anglický model, ale je nutné uzpůsobit skauting českému prostředí. Nové myšlenky se snažil využít ve prospěch Sokola, ale jeho snahy nebyly přijaty. To ho právě dovedlo k pokusu založit vlastní spolek s novou výchovou pro české děti. Nejprve začal skauting šířit mezi svými žáky (studenty žižkovské reálky) a na podporu této snahy napsal knihu Základy junáctví (1912), kterou položil základy českému skautingu. Svojsík se zaměřoval se na silné citové prožitky z přírody a založil metodu skautské družiny. Formuloval také skautské ctnosti: skromnost, přátelství, sebezdokonalování, pevná vůle, mravní zásady, spořivost, rozumná volba povolání apod.

Myšlenka založit Český skaut byla výjimečná v tom, že před 1. světovou válkou neexistovala v naší zemi žádná mimoškolní výchova dětí (tzn. žádné kroužky, do kterých chodíme dnes). V té době existovaly jen tělovýchovné organizace pro dospělé, kde rovněž mohli cvičit i část dětí. Byl to Sokol, Orel aj. Svou roli ve zrodu českých skautů sehrál i Klub českých turistů, ten sice neorganizoval děti, ale podílel se na výstavbě turistických nocleháren.

Český Skaut tedy patřil nejprve organizačně do "Svazu spolků a přátel pro tělesnou výchovu", ale jelikož početně tento spolek velice přerostl, tak dne 15. 6. 1914 vzniká samostatný spolek Junák - Český skaut. Organizuje nejprve chlapce, ale už 11. 1. 1915 byl utvořen odbor pro skautskou dívčí výchovu. 

Junák byl celkem třikrát zakázán totalitními režimy. Nejprve za 2. světové války hitlerovskými okupanty, v roce 1940. Našlo se mnoho odvážlivců, kteří hájili myšlenky skautingu v ilegálním odboji či za hranicemi protektorátu. Sedm stovek z nich za to zaplatilo životem. Části skautů se podařilo pokračovat v jisté míře v činnosti pod hlavičkou Klubu českých turistů nebo ve Foglarových čtenářských klubech Mladého hlasatele. Hnutí znovu začalo veřejně působit pod svým tradičním názvem v roce 1945.

Po druhé byl u nás skauting pozastaven v roce 1950, a to komunistickým režimem. Řada skautů se stala obětí politických procesů a strávila roky v komunistických žalářích. Pouze na krátkou dobu se obnovila činnost Junáka v roce 1968 za Pražského jara. Veškeré snahy o vybudování organizační struktury a rozmach činností ukončil rok 1970, kdy byl Junák násilně pohlcen Pionýrskou organizací (nepleťte si dnešní Pionýry s těmi dávnými!) Skautská organizace se znovu probudila k životu na přelomu let 1989 a 1990, v době kdy se v naší zemi obnovovala demokratická tradice. Po rozdělení Československa v roce 1993 vznikla  u nás jen česká skautská organizace, která přijala dnes již tradiční název Junák – svaz skautů a skautek.

Proč ale všechny ty snahy u nás skautování zakázat?  Je to jednoduché, skauting se vždycky snažil vychovávat k samostatnému myšlení a odpovědnosti za sebe i za druhé. Proto se přestavitelé totalitních režimů báli toho, že by jejich režimy mohl skauting zničit. Přes všechny překážky u nás skautská myšlenka stále přežívala, i když utajovaná – zlomit charaktery většiny skautů tyto režimy nedokázaly a nepodařilo se jim ani umlčet skautské myšlenky a ideály.

Zajímá tě více ze skautská historie? 

V oddílové knihovničce najdeš další zajímavosti v časopise "Cestou k pramenům - Historie skautingu v obrazech" nebo v knize "Skautskou stezkou".  

O českém skautingu a příbězích minulého století se také můžeš dozvědět v internetové kronice skautingu. Najdeš tam nahrané vzpomínky pamětníků. A do nahrávání těchto vzpomínek se můžeš zapojit i ty!